Rozhlasoví a televizní vysílatelé
Ač se to může zdát divné (a nemusí se to každému líbit), rozhlasové a televizní vysílání není jen čistě technickou záležitostí, nýbrž obsahuje také určitou dávku tvůrčí činnosti. Je to velmi podobné například tvůrčímu přínosu divadelního dramaturga – také vysílání má určitou „tvář“, určitou programovou skladbu. Přestože se tu mnohdy uplatňují komerční měřítka založená na chladných číslech (jaký pořad kdy víc vydělá), stále má charakter tvůrčí činnosti to, jaké pořady a kdy budou do vysílání zařazeny.
Za rozhlasové a televizní vysílání se považuje jen „sekvenční“ vysílání zvuku, resp. obrazu a zvuku, nikoli přímý výběr pořadů uživatelem (posluchačem, divákem) z nabídky (audiotéka/videotéka, video on demand apod.).
Vysílatel může navíc vysílat přímo („přímý přenos“), nepoužije tedy k vysílání existující záznam. To se týká například zpravodajství, sportovních přenosů, přenosů z koncertů a jiných kulturních akcí apod. Také zde je – a to často v ještě větší míře – obsažena značná dávka tvůrčí činnosti při tvorbě přenosu.
Proto zákon chrání práva vysílatelů obdobně, jako je tomu u výrobců záznamů. Také zde může reálně (technicky) vysílat někdo jiný, koho si vysílatel na tuto činnost zjedná – práva ale stále příslušejí vysílateli.
V praxi se například běžně děje, že si na větší sportovní akci (např. olympijské hry) vysílatel zajistí část televizního vysílání prostřednictvím jiných televizních společností. Těm ale práva vysílatele nepříslušejí, byť při svém vlastním televizním vysílání vysílateli jsou (tady ovšem hrají jen tu „technickou“ roli).
Vysílatel má právo své vysílání sdělovat veřejnosti (bez toho by to ani nemělo logiku), zaznamenat a rozmnožovat a rozšiřovat tento záznam. Tato právo jsou, podobně jako práva výrobců záznamů, převoditelná. Trvají 50 let od prvního vysílání.
Nakladatelé
Ohledně nakladatelů je složitější samotná definice tohoto pojmu než popis jejich práv. Nakladatelem je ten, komu autor poskytuje licenci k rozmnožování a rozšiřování jeho díla, které ale není dílem v provedení výkonnými umělci. Co to znamená? Týká se to děl literárních, grafických, fotografických, hudebních atd. – ale ne ve smyslu hudby zahrané hudebníkem nebo odrecitovaného literárního díla.
Díla v provedení výkonnými umělci do této kategorie nespadají. Nabyvatelé takových licencí jsou primárně buď výrobci záznamů (pokud výkon zaznamenají) nebo vysílatelé (pokud výkon přímo vysílají).
Pokud není dohodnuto jinak, je výše zmíněná licence považováno za výhradní (autor si tedy nemůže nechat dílo vydat jiným nakladatelem). To ale neplatí pro periodické publikace, čili například u článku pro noviny nebo časopis je výchozí licence nevýhradní.
Autor má právo na provedení „autorské korektury“, tedy na provedení dílčích tvůrčích změn díla v přiměřené lhůtě. Pokud nakladatel korekturu neumožní, může autor od smlouvy odstoupit, pokud by vydání v aktuálním stavu (bez korektury) snížilo hodnotu díla.
Pokud se licence vztáhne na určitý počet rozmnoženiny a ty jsou rozebrány (vyprodány, rozdány…) před uplynutím doby poskytnutí licence, potom může autor do šesti měsíců vyzvat nakladatele ke změně smlouvy. Nedojde-li k dohodě, licence zaniká.
Nakladatel má také nárok na podíl z odměn za užití děl pro osobní potřebu – blíže se na to podíváme u kolektivní správy práv.
Pořizovatelé databází
Databáze jsou velmi specifickou entitou, u níž je potřeba dávat značný pozor na to, o čem je v určité chvíli vlastně řeč. Je to totiž potřeba rozdělit na:
-
strukturu databáze (uspořádání dat),
-
data obsažená v databázi,
-
pořízení databáze.
Struktura databáze, tedy systematický nebo metodický způsob uspořádání dat, je sama o sobě chráněna obdobně jako počítačový program (ostatně se s ním mnohdy prolíná). Z toho vyplývají další důsledky, například že struktura databáze vytvořená na objednávku se považuje za zaměstnanecké dílo nebo že užití elektronické databáze (ovšem nikoli papírové – třeba kartotéky v šuplíku!) je užitím díla i v případě osobní potřeby.
Data obsažená v databázi mohou a nemusí být chráněna v režimu práv autorských a příbuzných. Například naměřené teploty takto chráněny nebudou, fotografie nebo zvukové nahrávky ano. Na to je třeba myslet při nakládání s databázemi.
Zcela specifickou věcí je pořízení databáze – tedy zjednodušeně řečeno její „naplnění daty“ (pořízení, ověření nebo předvedení databáze). To je chráněno v případě, že „představuje kvalitativně nebo kvantitativně podstatný vklad“.
Co to znamená? Přepsat do databáze tři řádky tabulky o čtyřech sloupcích zřejmě podstatný vklad nebude. Ovšem pokud někdo do databáze například přepíše záznam denních teplot za 5 let, jedná se nejspíš o kvantitativně podstatný vklad. Podobně přepis jedné stránky složitého jízdního řádu už bude podstatný vklad, v tomto případě kvalitativně.
Právo pořizovatele trvá 15 let od pořízení databáze; je-li v této době zveřejněna, pak 15 let od zveřejnění. Každý další podstatný vklad do databáze (přidání, úpravy, mazání) však spouští nový běh této lhůty. Podobně jako u vysílatelů nebo výrobců záznamů, také tady může data reálně do databáze pořizovat na podnět pořizovatele jiná osoba. Právo pořizovatele databáze je převoditelné.
Pořizovatel má právo vytěžovat databázi (přepisovat celou databázi nebo její podstatnou část jinam) a zužitkovávat ji (zpřístupnit celou databáze nebo podstatnou část veřejnosti). Může k tomu také udělit souhlas jinému; ostatním jsou tyto činnosti zakázány. Zakázáno je ovšem i systematické a opakované vytěžování a zužitkování nepodstatných částí databáze a jiné podobné činnosti.
Co se tím myslí? Když si někdo každý den vytáhne z databáze třeba jen 1 % záznamů, ale dělá to každý den (pokaždé jiný kus databáze), neoprávněně tím zasahuje do práv pořizovatele. Představte si třeba takové pozvolné vytěžování katastru nemovitostí, které je zakázáno (byť primárně z důvodu ochrany soukromí vlastníků, ne pro ochranu práv pořizovatele) a je mu bráněno technickými překážkami (CAPTCHA, limity apod.).
Kolektivní správa
Tím lze tuto oblast, poměrně rozsáhlou a komplikovanou, považovat za uzavřenou. Příště už přijde na řadu tolik (ne)oblíbená kolektivní správa práv, spolu se svými „desátky“ a vyplácenými odměnami.