Dočasné rozmnoženiny
Zákon poskytuje automatickou licenci pro určité případy tvorby dočasných rozmnoženin díla. Konkrétně tehdy, pokud je třeba umožnit oprávněné užití díla nebo jeho přenos počítačovou nebo podobnou sítí (uskutečněnou prostředníkem) a dále také pro záznam rozhlasového či televizního vysílání pro účely vysílatele (pokud autor udělil k samotnému vysílání souhlas).
Co to v praxi znamená? Je v pořádku zkopírovat například hudbu, video nebo program, pokud je to potřeba pro oprávněné užití (ať už k osobním účelům či nikoliv) – například si je přenést na jiné médium, jiné místo na disku v počítači, do jiného zařízení. To je ten první případ.
Druhým případem jsou různé proxy servery, webové cache, obsahové sítě (CDN), e-mail, služby pro posílání souborů apod. – zkrátka služby, které přenášená data dočasně ukládají. Bez takto koncipované výjimky by těžko mohly fungovat. A konečně třetí případ je velmi podobný tomu prvnímu, záznam vysílání však nemusí být nezbytnou součástí procesu.
Knihovní licence
Knihovny a další podobná zařízení příliš nepasují do běžného režimu autorského zákona. Provádějí totiž řadu činností, které bez souhlasu autora standardně nejsou možné. Proto existuje celá sada výjimek, které tyto případy řeší.
Výjimky se netýkají jen knihoven, ale také archivů, muzeí, galerií, škol všech úrovní a jiných nevýdělečných školských a vzdělávacích zařízení.
V první řadě lze originály a rozmnoženiny vydaných děl (nejen knih!) půjčovat jak na místě (prezenčně), tak i mimo prostor subjektu (absenčně). Ovšem zvuková a audiovizuální díla lze půjčovat jen prezenčně a subjekt musí zabránit pořízení rozmnoženiny. Půjčovat lze prezenčně také originály nebo rozmnoženiny obhájených diplomových, rigorózních a dalších prací pro studium nebo výzkum (pokud to autor výslovně nezakázal).
Pro absenční půjčování děl je ve většině případů povinnost platit poplatky kolektivním správcům. Na ně v tomto seriálu přijde řada později. Zatím si můžete přečíst starší sérii článků Kolektivní správa autorských práv.
Dále může oprávněný subjekt zhotovit rozmnoženinu pro své archivní a konzervační potřeby a dále rozmnoženinu nahrazující poškozenou nebo ztracenou rozmnoženinu (a tu lze pak také půjčovat). Může i zpřístupnit dílo (případně pro to i zhotovit rozmnoženinu) ze svých sbírek pomocí technických zařízení pro studium nebo výzkum, přičemž musí opět zabránit pořízení rozmnoženiny.
Co si pod takovým zpřístupněním díla představit? Muzeum má třeba ve sbírce sochu, tu trojrozměrně nasnímá a prostřednictvím speciálních brýlí umožní její prohlížení.
Poslední „knihovnickou“ výjimku lze stručně vyjádřit jako právo tvorby katalogu sbírek. Při tvorbě katalogu lze použít rozmnoženinu díla. Katalog lze zpřístupnit veřejnosti, pokud se zamezí zhotovení rozmnoženiny výtvarného díla využitelné pro obchodní účely.
Licence pro zdravotně postižené
Zákon definuje výjimky také pro některé případy týkající se zdravotně postižených. Lze nekomerčně zhotovovat, rozšiřovat, sdělovat a půjčovat rozmnoženiny vydaných děl (v případě půjčování se to týká i originálů) pro zdravotně postižené v rozsahu jejich postižení. V případě postižení zraku lze zvukovou složku audiovizuálního díla takto doplnit o slovní vyjádření složky obrazové.
Lze tedy například pro zrakově postižené načíst knihu do zvukové podoby, navyprávět filmový děj či vyjádřit knihu v Braillově písmu (nebo ji třeba nazvětšovat), pro sluchově postižené vytvořit titulky podle mluveného slova apod. Ve všech případech ale platí, že to nelze dělat komerčně.
Osiřelá díla a zbývající výjimky
Naposledy se k výjimkám vrátíme příště. Hlavním tématem budou tzv. osiřelá díla (autor není znám nebo ho není možné nalézt), což je zajímavá věc, která je v českém právu relativní novinkou – není tu s námi ještě ani dva roky.