Osiřelá díla
Dlouhou dobu neupravovalo české autorské právo tzv. osiřelá díla. To jsou díla, kde autor není znám nebo ho nelze najít (ale přitom nejde ani o výtvory tradiční lidové kultury, ani o díla anonymní či pseudonymní). Protože se na taková díla jinak vztahuje plnohodnotná právní ochrana, nedostupnost autora dříve vylučovala většinu myslitelných druhů užití.
Okolo osiřelých děl se dlouhá léta vedly intenzivní diskuse, protože zejména ze strany knihoven byl zájem tato díla využívat a tedy i pro ně prosadit patřičnou právní úpravu. Definitivně se povedlo – a to v souvislosti s řešením na úrovni celé EU, resp. EHP – tuto oblast upravit až při poslední větší novelizaci autorského zákona, která je účinná přibližně dva roky.
Kdy je dílo osiřelé?
Především, než lze dílo prohlásit za osiřelé, je potřeba provést „důsledné vyhledávání“ autora v informačních zdrojích, a to nejen ve státě, kde bylo dílo poprvé zveřejněno (resp. jsou u některých děl naplněny jiné důvody, například sídlo či bydliště výrobce díla kinematografického nebo audiovizuálního), ale případně – pokud k tomu existují indicie – i v dalších státech.
Seznam informačních zdrojů je uveden v příloze zákona a obsahuje zdroje kategorizované podle různých druhů děl. Tak například u neperiodických publikacích (typicky knih) se hledá katalogu Národní knihovny ČR, v rejstřících kolektivních správců, v povinných výtiscích atd.
Autor se může kdykoli přihlásit k autorství a ukončit tak status osiřelého díla. Pokud se dílo považuje za osiřelé v jednom členském státě EU nebo EHP, platí jeho status i v dalších členských státech.
Co lze a co nelze?
Někdo by si myslel, že lze s osiřelým dílem nakládat podle libosti, ale tak to bohužel není. V zásadě je možné jen užití „ve veřejném zájmu“, k naplňování cílů určitých subjektů – konkrétně veřejnoprávních médií, knihoven, archivů atd. (viz minulý díl). Dílo lze digitalizovat, indexovat, katalogizovat atd. a následně zpřístupnit přes Internet.
Toto zpřístupnění nemusí být nutně bezplatné, ale příjmy ze zpřístupnění nesmí převýšit vynaložené náklady.
Výsledky vyhledávání, změny statusu díla a všechna užití díla je třeba hlásit na ministerstvo kultury, to zase tyto informace předává Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO; dříve se instituce nazývala Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu čili OHIM).
Pokud se autor k dílu přihlásí a ukončí tak status osiřelého díla, za již proběhlá užití mu přísluší odměna vyplacená subjektem, který dílo dílo užil (zdigitalizoval, zpřístupnil…).
Další výjimky
Existuje ještě několik další výjimek z běžné autorské ochrany, na které se v předchozích dílech seriálu nedostalo. Podívejme se na ně tedy nyní.
Licence pro fotografickou podobiznu
Člověk by si myslel, že když si nechá pořídit fotografii sebe sama, může si s ní dělat, co chce. Jenže nemůže. Taková fotografie je typicky dílem na objednávku (o těchto dílech bude řeč později), takže ji lze užít jen pro výslovně sjednané účely. Zákon ale poskytuje výjimku, že si vyobrazená osoba může zhotovit rozmnoženinu a tu nevýdělečně užít, pokud to není výslovně zapovězeno.
Nepodstatné vedlejší užití díla
Zákon umožňuje náhodné užití díla v souvislosti s hlavním užitím jiného díla. Tedy když například pořídíte a zveřejníte fotografii, na níž se někde objeví cizí obraz, aniž by byl hlavním prvkem fotografie (a objevil se tam jen náhodně), je to v pořádku.
Licence k dílům užitého umění a dílům architektonickým
Nejdřív je potřeba si říct, co je užité umění, protože zákon s tímto termínem pracuje, ale nedefinuje ho. Tradičně se tak označuje umělecké řemeslo (ruční výroba věcí uměleckého charakteru – například nábytku, nádobí, oděvů…) a umělecký průmysl (design; je to podobné jako u uměleckého řemesla, ale věci se vyrábějí průmyslově podle návrhu).
Podle této výjimky lze bez souhlasu autora pronajímat, půjčovat nebo vystavovat originál nebo rozmnoženinu takového díla nebo architektonické dílo vyjádřené stavbou. Tedy kdo si nechá vyrobit třeba jedinečnou, umělecky ztvárněnou židli nebo si pořídí průmyslově vyráběnou, umělecky ztvárněnou sklenici, může ji dle libosti pronajímat/půjčovat/vystavovat. Totéž u stavby.
Se stavbami souvisí i další výjimka, a to změnit dokončenou stavbu, která je architektonickým dílem. Lze to ale jen v míře nezbytně nutné a musí se zachovat hodnota díla. Je-li to opodstatněné a možné, je třeba předem uvědomit autora a na vyžádání mu poskytnout dokumentaci stavby před změnami.
O míře nezbytně nutné a zachování hodnoty díla se samozřejmě vedou spory. Asi nejznámějším z poslední doby se týkal náměstí v Olomouci, kde architekt zvítězil ve sporu s městem, které zasáhlo do podoby náměstí (architektonického díla vyjádřeného stavbou) výměnou lamp za jiné, s větší svítivostí. Podle znalce a soudu se tím hodnota díla snížila.
Licence pro sociální zařízení
Poskytovatelé zdravotních a sociálních služeb nezaložení za účelem zisku (nemocnice, domov pro seniory, věznice…) má právo zaznamenat vysílaná díla a následně je pouštět ze záznamu. Je to určitá obdoba zhotovení rozmnoženiny pro osobní potřebu.
Společné televizní antény
Dokonce i pro tuto, v podstatě čistě technickou věc, je potřeba zákonná výjimka. Signál pozemního nebo satelitního vysílání zachycený společnou anténou lze šířit v budově nebo komplexu souvisejících budov. Komerční užití je zakázáno.
Užití díla vystavením
Výtvarné dílo, fotografie a podobné dílo (např. vzniklé počítačovým zpracováním) může ve formě originálu nebo rozmnoženiny vystavovat jeho vlastník nebo ten, komu ho vlastník bezplatně zapůjčí. Nelze tak ale učinit, pokud to autor výslovně zapověděl.
Díla zaměstnanecká, školní atd.
Příště se podíváme na některé speciální typy děl, pro které platí trochu odlišné podmínky, než je jinak obvyklé.