Proč 12.1?
V poslední době se poněkud roztrhl pytel se změnami číslování verzí softwaru. Těmi asi nejvýznamnějšími jsou linuxové jádro (kde byla opuštěna řada 2.6, přešlo se na řadu 3 a další verze jsou již číslovány jinak než dosud) a produkty Mozilly, tedy především webový prohlížeč Firefox a e-mailový klient Thunderbird (kde vydávání nových „hlavních“ verzí v rychlém tempu vyvolává u řady uživatelů silnou nevoli, hlavně kvůli problémům s některými doplňky).
Stranou nezůstala ani distribuce openSUSE, kde se rovněž „najelo“ na nové číslovací schéma, byť ne tak radikálně odlišné od toho původního. Verze se budou nyní vydávat vždy s periodou 8 měsíců a podle toho, kdy je ta která verze vydávána, nese své vedlejší číslo (za tečkou). Číslo 1 znamená listopadovou verzi, číslo 2 červencovou a číslo 3 březnovou. Aktuální verze je listopadová, proto nese číslo 12.1.
Obsažené verze softwaru
Leckoho na nových verzích distribucí zajímá, jaké verze jednotlivých programů obsahuje. Z těch nejdůležitějších lze u openSUSE 12.1 uvést:
-
jádro 3.1.0
-
knihovna GNU C verze 2.14
-
X.org 7.6
-
KDE 4.7
-
GNOME 3.2
-
Xfce 4.8
-
OpenJDK 1.6.0
-
Firefox 7
-
Thunderbird 7
-
LibreOffice 3.4
-
Scribus 1.4
-
Inkscape 0.48
-
GIMP 2.6
Oproti openSUSE 11.4 se posunula hlavně verze jádra a pak programů Mozilla Firefox a Thunderbird (i když musíme ve všech případech brát v úvahu i to, že se právě u těchto softwarů změnil způsob číslování). Určitě největším funkčním skokem je ale GNOME 3.2.
Instalace
Instalátor se opět oproti dřívějšku prakticky nezměnil. V podstatě jedinou změnu jsem zaznamenal ohledně výchozího nastavení pro šifrování hesel. Namísto dřívějšího algoritmu Blowfish se nově používá hešování SHA-512. Jinak je to „jak přes kopírák“ z verzí 11.2–11.4, včetně nedopřeložených textů, které jsem kritizoval minule. Proto jsem ani nedělal screenshoty z instalace, nepřinesly by nic nového. Totéž se týká i doby trvání instalace – na fyzický stroj (viz recenzi openSUSE 11.4) trvala instalace okolo dvaceti minut, na virtuální stroj s jedním procesorem a pamětí 1 GB (VirtualBox 4.1) to trvalo asi o čtvrt hodiny déle.
Přihlašovací obrazovka openSUSE 12.1
Návrat ke kyselejší barvě
U openSUSE 11.4 jsem chválil decentnější, tmavší výchozí barevnost prostředí. Asi jsem přechválil, protože 12.1 je opět o něco blíže té „kyselé“ zelené z verze 11.2. Na druhou stranu barva není z mého pohledu tak nepříjemná, aby bránila používání distribuce. Koneckonců, komu by se nelíbila, může si nastavit jiné barevné schéma či si to udělat celé po svém.
Výchozí vzhled plochy openSUSE 12.1 těsně po instalaci
Co se týká barvy, poněkud „zezelenal“ také nastavovací program YaST2. Jak si můžete všimnout, výchozí tlačítko nese právě tuto barvu. To je ale asi tak jediné, co se v tomto programu změnilo. Jinak se chová stejně jako dřív.
YaST2
Významné novinky
Apper
První z novinek, které si může člověk snadno všimnout, je nasazení nového správce balíčků Apper. Balíčky lze samozřejmě spravovat dosavadními způsoby, tedy například přes YaST2 či zypper, případně nízkoúrovňově pomocí RPM. Již delší dobu ale existuje nástroj PackageKit, který funguje jako backend pro správu balíčků v systému. Nad ním pracují různé frontendy, ten pro prostředí KDE se dříve nazýval KPackageKit.
Správce balíčků Apper
Frontend byl ale nedávno zásadním způsobem přepsán a současně získal nový název: Apper. Má poskytovat co nejjednodušší přístup ke správě balíčků, tedy vyhledávání, instalaci, aktualizace, odebírání atd. Dá se říct, že tyto požadavky Apper v podstatě plní, je na tom ale tragicky s rychlostí (i když to může být částečně i problém démona packagekitd, těžko říct). Na následujícím obrázku vidíte to, s čím se budete v tomto programu setkávat často – animaci signalizující, že probíhá nějaká operace. Zatímco YaST2 vrací výsledky hledání okamžitě, u Apperu si počkáte sekundy až desítky sekund.
Apper – čekání na výsledky vyhledávání
To ale není jediný problém. Při byť jen zběžném vyzkoušení programu se projevila také chyba se zobrazováním podrobností. Zobrazily se informace od jednoho balíčku, ale při přechodu na jiné balíčky již stále zůstávaly informace původní.
Apper – nainstalované balíčky, chyba v zobrazení podrobností
Apper je dosud zjevně dost „syrový“ (ostatně byl vydán teprve 10. října), proto asi bude lepší ho jen zkoušet a hlásit nalezené chyby; pro skutečnou správu balíčků zatím používat jiný program. S Apperem se však ve výchozím nastavení každý setká při automatických aktualizacích – již dříve se používal KPackageKit, nyní je to tedy Apper.
Informace o připravených aktualizacích
AppArmor je pryč
Všiml jsem si toho už při instalaci, kde při výchozím nastavení balíčky bezpečnostní technologie AppArmor nebyly zaškrtnuty a tedy se ani nenainstalovaly. Pátrání v různých e-mailových konferencích naznačilo, že důvodem tohoto nastavení je analýza skutečného využití AppArmor. Zkrátka, většina uživatelů ho nejenže nikdy nepoužívala, ale ani nevěděla, že ho v systému má. Nastavit správně AppArmor sice není tak těžké jako třeba u SELinuxu, nicméně i tak to není triviální práce a předpřipravené profily dodávané v distribuci často nebyly dotaženy do plně funkčního stavu (o čemž se mohl snadno přesvědčit každý, kdo se u starších verzí openSUSE pokusil použít AppArmor třeba s webovým prohlížečem).
Proto se tvůrci distribuce rozhodli AppArmor z výchozí instalace odstranit. Zůstává i nadále k dispozici jak na instalačním DVD, tak v repozitářích, takže kdo by ho chtěl použít, může. Uvažuje se také o implementaci nové technologie, která by zastřešila AppArmor, SELinux, grsecurity a další technologie umožnila jejich jednotnou správu. Je ale otázkou, zda se něčeho takového dočkáme.
Přepínání klávesnic ihned k dispozici
Nepříjemnou vlastností předchozích verzí distribuce openSUSE bylo, že když si člověk zvolil při instalaci češtinu, nainstalovala se do KDE natvrdo česká klávesnice, a pokud někdo chtěl ještě anglickou (při používání počítače pro vývoj softwaru to většina uživatelů preferuje), musel si ručně zapnout rozložení klávesnic. To už se u 12.1 dělat nemusí, přepínání české a anglické klávesnice je po instalaci okamžitě k dispozici. Je to víceméně drobnost, ale někomu to mohlo velice „pít krev“.
Přepínání klávesnic je připraveno již po instalaci
Oyranos Colour Management System + KolorManager
Mizerná podpora správy barev byla linuxovým distribucím poměrně často vyčítána. Jednou z odpovědí na tuto kritiku je systém Oyranos, který není závislý na konkrétním desktopovém prostředí. Nad ním pracuje frontend, pro prostředí KDE je jím KolorManager.
Tyto technologie jsou nyní v openSUSE 12.1 obsaženy, přestože se ve výchozím nastavení neinstalují (je potřeba je zvolit ručně). Lze je ale zatím považovat spíš za technology preview než za věc pro běžnou práci. Už proto, že KolorManager po otevření nastavovacího dialogu spotřebuje přes 600 MB paměti.
Systém správy barev Oyranos a jeho frontend KolorManager
Peklo zamrzlo: openSUSE umí přehrávat MP3
Netěšte se předčasně – není to bohužel tak, že by stačilo spustit přehrávač, otevřít nějaký MP3 soubor a už by to hrálo. Tak jednoduché to není. Nicméně nastal posun v tom, že zatímco dřív se musela podpora instalovat ručně, teď stačí spustit Amarok a odsouhlasit doinstalování podpory.
Amarok přehrávající MP3
Tedy ne, že by to byl nějak výrazný pokrok (a mimochodem u Kaffeine to tak jednoduché není, je nutné přidat vhodný komunitní repozitář), ale jde o malý, symbolický krůček k lepší uživatelské použitelnosti openSUSE pro multimédia. Kdo chce získat mnohem větší možnosti, prostě si nainstaluje MPlayer (případně s nějakým frontendem) tak jako dřív. Na tom se nic nemění.
Zvýrazňování výrazů v grepu
Mezi dalšími novinkami lze zmínit například „obarvený“ grep. Ve výchozím nastavení grep barví ve výstupu hledaný výraz; připomíná to zvýrazňování výrazů na webu při přechodu z vyhledávačů. Může se to hodit pro lepší orientaci ve výsledcích.
Grep zvýrazňuje hledané výrazy
Ostatní novinky
Nového je toho samozřejmě mnohem víc. V repozitářích lze najít například webový prohlížeč Chromium 16, groupware Horde 4 či cloudové technologie OpenStack, OpenNebula a Eucalyptus. Z vývojových nástrojů je k dispozici například LLVM3, clang a nástroje pro jazyk Go. Podrobnější informace najdete na portálu openSUSE.
openSUSE 12.1 na notebooku
Minule jsem si stěžoval na problémy spojené s provozem openSUSE 11.4 na notebooku. Jednalo se hlavně o chybu v jádře, v ovladači DRM pro grafické karty Intel. Tehdejší stav prakticky vylučoval provozování openSUSE na noteboocích s některými typy těchto karet. U openSUSE 12.1 tedy šlo v první řadě o to, zda bude vůbec co testovat.
Instalace proběhla hladce, podobně jako na virtuálním stroji a fyzickém desktopu. Tím to ale naštěstí neskončilo a i nastartovaný systém fungoval zcela bez problémů, včetně těch popsaných minule. Chyba v jádře byla tedy už zjevně opravena a používání openSUSE 12.1 na strojích s Intel Extreme Graphics II již nestojí nic v cestě.
openSUSE 12.1 běžící na notebooku
Co se týká dalších funkcí, s bezdrátovými sítěmi žádné potíže nebyly, vyhledávání i připojování fungovalo bez jakýchkoli problémů. Podobně potěšily i funkce související s řízením spotřeby – dokonce bylo vyslyšeno mé volání (přestože jsem tak formálně nečinil, jen jsem se o tom zmiňoval v recenzích) po tom, aby se i při připojeném adaptéru zavřením víka notebook uspával do paměti. Někoho taková funkce nepotěší, někoho ale ano. Názory na to mohou být různé, ale nemuset přemýšlet o tom, zda nejdřív odpojit adaptér a pak teprve zaklapnout víko či naopak, považuji za uživatelsky příjemnější.
Zajímavé by jistě bylo srovnání distribucí z hlediska spotřeby, ovšem vzhledem k problémům s minulou verzí distribuce jsem srovnávací test na svém notebooku provést nemohl. Pokud by se někdo k takovému testu odhodlal, může přispět svými poznatky například do komentářů.
GNOME 3.2
Minulá verze distribuce openSUSE byla specifická v tom, že kromě stabilní verze prostředí GNOME (2.32) obsahovala také preview verze 3. openSUSE 12.1 obsahuje již jen jednu verzi, a to GNOME 3.2. Bohužel virtuální stroj tomuto prostředí „nevoní“ a reaguje na něj chybovou zprávou.
Prostředí GNOME 3.2 na virtuálním stroji
To však nebrání provozu prostředí a jeho vcelku hladkému používání. GNOME a jeho aplikace běží svižně, vzhled se oproti verzím 2.x posunul velmi kupředu a „vymoženost“ odstranění tlačítek pro minimalizaci a maximalizaci do openSUSE 12.1 nepronikla. Není tedy důvod, proč GNOME 3.2 v této distribuci nepoužívat.
Používání GNOME 3.2 v distribuci openSUSE 12.1
Zkušenosti s provozem
Kromě již popisované syrovosti programu Apper se při testování neobjevily žádné významné problémy. Distribuce působí „bezešvým“ a dobře odladěným dojmem (ostatně na Milestone 3 jsem v červenci testoval KDE 4.7 a už tehdy působil systém dobrým dojmem, přestože byl ve stavu značné rozpracovanosti).
Subjektivně se systém openSUSE 12.1 zdál být o něco pomalejší než starší verze, spotřebovával více paměti a při paměti 1 GB a méně mnohem častěji sahal na disk. V takové situaci je dobré odhalit viníka. Pohled na tabulku procesů ukazuje značnou „nenažranost“ procesů Akonadi, problém se tedy zdá být v tomto. Stačilo Akonadi odinstalovat (s ním samozřejmě „odešly“ i programy, které na něm závisejí – tedy Kontact, KMail, KAddressBook a další) a problém zmizel. Proto doporučuji těm, kdo chtějí používat openSUSE 12.1 na slabším počítači s nepříliš velkým množstvím paměti, volit jiné desktopové prostředí než KDE nebo odstranit ze systému Akonadi (pokud není potřeba používat programy, které na něm závisejí). Při paměti 2 GB a více už tyto problémy nejsou.
Výrazně pomalejší je oproti předchozím verzím start systému. V tomto se lze samozřejmě utěšovat tím, že to není potřeba dělat často – ale i tak je to nepříjemná věc. Příčinou je zřejmě přechod z programu init na systemd a s tím související syrovost. Nelze tedy do budoucna vyloučit odladění k výrazně vyššímu výkonu.
Prostředí KDE v openSUSE 12.1 – globus na ploše
Celkový dojem
Distribuce openSUSE udělala ve verzi 12.1 ohromný krok kupředu. Byla vyřešena řada drobností, které v systému přetrvávaly léta a kazily dojem z jinak kvalitní distribuce. Z openSUSE je nyní velmi stabilní, spolehlivý a propracovaný systém, který se nainstaluje a lze ho hned plnohodnotně používat. K nepříjemným vlastnostem nové verze patří vyšší paměťové nároky v KDE (dané změnou architektury KDE PIM) a relativně pomalý start.
