Proč kolektivní správa?
Správa autorských a souvisejících práv není vždy zrovna jednoduchá a efektivní. Kdokoli chce užít dílo, umělecký výkon, záznam, vysílání apod., musí kontaktovat toho, kdo práva vykonává, a dohodnout si s ním podmínky užití. Znamenalo by to například, že kdokoli chce veřejně hrát skladby různých autorů, musel by se dohodnout s každým z nich.
Proto se zrodila kolektivní správa. Jednotliví vykonavatelé práv svěří správu majetkových práv nějakému kolektivnímu správci a na něj se pak obrací ti, kdo mají zájem o užití děl, záznamů apod. Někdy je taková správa přímo povinná, tedy že si vykonavatelé nemohou některé práva spravovat sami a automaticky to za ně dělá určený správce.
Podrobnější informace o tom, jací kolektivní správci působí v České republice pro různé oblasti a jak se vůbec kolektivní správa zrodila, najdete ve speciální sérii článků.
Povinně kolektivně spravovaná práva
Nejvýznamnějšími oblastmi kolektivní správy jsou ty, kde je tento druh správy povinný. U nás tam ze zákona patří:
-
právo na odměnu za užití zvukově zaznamenaného uměleckého výkonu a zvukového záznamu vysíláním nebo přenosem vysílání,
-
právo na odměnu za zhotovení rozmnoženiny záznamu pro osobní potřebu,
-
právo na odměnu za zhotovení tiskové rozmnoženiny pro osobní potřebu nebo vnitřní potřebu právnické či podnikající fyzické osoby,
-
právo na odměnu za opětovný prodej originálu díla,
-
právo na odměnu za půjčování originálu nebo rozmnoženiny vydaného díla,
-
právo na přiměřenou odměnu za pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla nebo výkonu výkonného umělce zaznamenaného na zvukový nebo audiovizuální záznam,
-
právo na roční doplňkovou odměnu,
-
právo na užití kabelovým přenosem děl, živých výkonů a výkonů.
Se zmíněným kabelovým přenosem je trochu složitější, ponecháme ho nyní stranou. Ostatní případy jsou celkem zřejmé. Uvedený seznam ovšem vůbec neznamená, že nemohou být a nejsou kolektivně spravovaná i jiná práva. Dostaneme se k tomu vzápětí.
Působení kolektivních správců
Kolektivní správci vykonávají svou činnost na základě oprávnění uděleného ministerstvem kultury. O udělení oprávnění musí požádat. Platí však, že pro určitou oblast může vykonávat kolektivní správu pouze jediný správce – další už může oprávnění získat jen pro rozdělování odměn subjektům, které zastupuje.
To ale neznamená, že nemohou vznikat noví správci působící „v plném rozsahu“. Při hodnocení žádosti totiž ministerstvo zkoumá jak splnění podmínek žadatelem, tak i účelnost výkonu kolektivní správy pro danou oblast. Proto lze kolektivně spravovat i jiná práva, než jsou takto spravována povinně. Příkladem jsou třeba práva autorů hudby a hudebního textu v případě veřejného provozování hudby (ať už živé – tedy přímo prostřednictvím výkonných umělců – nebo ze záznamu).
Pokud ministerstvo žadateli nevyhoví, ten se může obrátit na soud. Takto postupovala i Ochranná Asociace Zvukařů – Autorů (OAZA), která oprávnění k výkonu kolektivní správy získala právě až na základě řízení u soudu.
Činnost kolektivních správců spočívá především v uzavírání smluv s uživateli děl, výkonů, záznamů…, v inkasu a rozdělování odměn, kontrole u uživatelů a ve spolupráci s kolektivními správci v zahraničí. Kolektivní správci mohou spolupracovat i v tuzemsku – jeden může zastupovat jiného. Takto například správce INTERGRAM zastupuje již zmíněného správce OAZA.
Kolektivní a hromadné smlouvy
Kolektivní správce uzavírá různé typy smluv. Smlouvy se mohou vztahovat ke konkrétním předmětům ochrany (hudebním skladbám, záznamům, audiovizuálním dílům…), ale také bez konkrétního vymezení. Takové smlouvy se označují jako hromadné a týkají se například veřejného provozování hudby ze záznamů. Uživatel pak může užít veškerá díla (výkony, záznamy), a to i od nositelů práv, které daný správce nezastupuje.
Opakem je třeba živé provozování hudby, kde se smlouva uzavírá na konkrétní skladby.
Dalším typem smlouvy je smlouva kolektivní. Tu může kolektivní správce uzavřít s právnickou osobou sdružující uživatele. Uživatelům se pak zjednodušuje situace, protože nemusejí smlouvy uzavírat samostatně. Zároveň mají vůči kolektivnímu správci silnější vyjednávací pozici.
Výběr a rozdělování odměn
Kromě odměn přímo z uzavíraných smluv vybírají někteří správci také odměny z nosičů záznamů, záznamových a rozmnožovacích přístrojů či služeb apod. To jsou ty nepopulární „desátky“ obsažené například v ceně datových médií, tiskáren, kopírovacích služeb atd.
Jakou výši tyto odměny mají, stanovuje částečně autorský zákon, částečně vyhláška ministerstva kultury (která též určuje, které přístroje jsou zatíženy poplatkem). Způsob rozdělení vybraných odměn potom určuje přímo zákon.
Co se chystá
Ve tuctu dílů seriálu jsme postupně prošli českým právem autorským a souvisejícím. Právo je však „živý organismus“ a v čase se mění. Příště se tedy podíváme, co se v této oblasti chystá a plánuje.