Právo žije
Právní řády jsou živoucí organismy. Někdy možná více, než by se nám líbilo, protože nikdo nemůže zvládnout vnímat všechny změny, které zákonodárci ve státě a na mezinárodní úrovni (v našem případě v rámci EU, OSN, WTO, WIPO…) schvalují. A zrovna autorské právo podlého v poslední době poměrně rychlým změnám, což je dáno především technologickým pokrokem.
Před třiceti lety se u nás na filmy chodilo do kina nebo se sledovaly v televizi, hudba se poslouchala na koncertech nebo z gramofonových desek, případně magnetofonových kazet (a šťastlivci si mohli přehrát i těch pár CD, co tehdy vycházelo). Dnes si téměř každý může pustit skoro libovolnou hudbu či film kdekoliv, stačí k tomu mobilní telefon za pár korun a rovněž celkem levné internetové připojení.
U autorského a souvisejícího práva se samozřejmě střetávají dva protichůdné zájmy. Autoři a vykonavatelé práv obvykle chtějí vydělávat, a to na každém díle, výkonu či záznamu co nejdéle (bez dalšího tvůrčího vkladu). Naopak uživatelé by chtěli mít vše nejlépe zdarma a neomezeně. Vlády a parlamenty pak hledají nějaký kompromis, přičemž samozřejmě mohou podlehnout různým tlakům.
Jednotný digitální trh
Česká republika je členským státem Evropské unie, proto je národní právo v různých oblastech více či méně podřízeno právu unijnímu. U autorského a souvisejícího práva to platí zatím v míře spíše menší (v různých státech platí poměrně odlišné režimy, stačí si vzpomenout třeba na svobodu panoramatu).
To se ale může brzy stát minulostí, podobně jako se to stalo minulostí u elektronických podpisů a identifikace (nařízení eIDAS) nebo nověji u osobních údajů (nařízení GDPR). Existuje totiž strategie pro jednotný digitální trh z roku 2015, z níž vychází Evropská komise s balíkem návrhů, jak přetvořit autorské a související právo v celé unii.
EK připravila návrhy dvou nařízení (tedy přímo účinných unijních předpisů) a dvou směrnic (tedy předpisů, které musejí členské státy implementovat do svých legislativ). Mezi hlavní teze návrhů patří „odstranění hranic mezi státy“, posílení pozice autorů a vykonavatelů práv a lepší legislativní úprava pro vzdělávání, výzkum, kulturní dědictví a začleňování zdravotně postižených.
Odstranění hranic mezi státy
Dnes se poměrně často setkáváme s tzv. geoblockingem různého charakteru, tedy k omezení možnosti užít dílo podle států či regionů. Známe ho u DVD (ve formě kódů regionu), nově ale hlavně formou blokace přístupu k obsahu podle geografické polohy IP adres na Internetu. Kdo si chce pustit například internetové televizní vysílání České televize v Německu, ve většině případů neuspěje.
Návrh nařízení chce toto změnit, a to aplikací „zásady země původu“ na „doplňkovou online službu“. Při přístupu k takové službě (která je označena jako doplňková proto, že je jen doplňkem kcharakteristiky, diváci a posluchači a jazyková verze běžnému vysílání, ať už pozemní nebo satelitní cestou) se za místo užití díla bude považovat země původu, tedy konkrétně země, kde má vysílatel hlavní místo podnikání.
Aplikováno na zmíněný příklad České televize v Německu, za místo užití díla by se považovala Česká republika a příjem na IP adresách v Německu by nesměl být blokován.
Zároveň bude platit, že jiný nositel práv než vysílatel (tedy autor, výkonný umělec, výrobce záznamu…) bude moci právo na udělení nebo odmítnutí souhlasu pro přenos vysílání vykonávat pouze prostřednictvím kolektivního správce.
Za uplatnění zásady země původu bude příslušet náhrada, a to podle charakteristiky, diváků/posluchačů a jazyková verze služby (tedy například za internetové vysílání v němčině bude náhrada zřejmě vyšší než při vysílání v češtině).
Legislativní úprava pro vzdělávání, výzkum atd.
Zatímco pro realizaci předchozího plánu je navrženo nařízení, pro tuto oblast EK zvolila směrnici, která říká, co všechno musí členské státy implementovat do svých zákonů. Stát budou mít například povinnost zavést výjimky umožňující extrakci textů a dat za účelem vědeckého výzkumu, pro digitální užití děl pro nekomerční vzdělávání nebo pro pořizování kopií děl za účelem uchování kulturního dědictví.
Návrh dále upravuje pravidla pro komerčně nedostupná díla – týkající se jak jejich užití institucemi kulturního dědictví (v rámci státu i přeshraničně – podmínky jsou stejné), tak úsilí, které je potřeba vyvinout před tím, co je dílo považováno za komerčně nedostupné. Informace o dílech, na která se tento režim aplikuje, budou zveřejněny na portálu spravovaném Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví.
Posílení pozice nositelů práv
Navrhovaná směrnice ukládá členským státům, aby poskytly vydavatelům tiskových publikací (tedy podle českého práva nakladatelům) práva týkající se rozmnožování a sdělování veřejnosti v souvislosti s digitálním užitím. Lhůta trvání práv je 20 let od zveřejnění díla. Tím směrnice zajišťuje, že bude digitální forma knih, časopisů atd. (ať už vznikla jakkoli) chráněna ve všech státech obdobně.
Další část směrnice se týká poskytovatelů sdílecích internetových služeb (kam patří nejen služby jako Ulož.to, ale také veřejné fotogalerie, videoslužby jako YouTube a řada dalších). Těm budou muset členské státy uložit povinnost spolupracovat s nositeli práv na dohodách o užití děl a zabránit přístupu k dílům, která nositelé identifikují. Poskytovatelé služeb povinně zavedou mechanismy pro vyřizování stížností a zjednání nápravy, které budou uživatelům k dispozici v případě sporů.
Třetí věc zaváděná směrnicí je posílení pozice autorů a výkonných umělců vůči těm, komu poskytují licence nebo na ně převádějí práva (tedy typicky se jedná například o nakladatele, výrobce záznamů nebo vysílatele). Povinné bude včasné poskytování přiměřených a dostatečných informací o užívání děl a výkonů a také zaručení práva na přiměřenou dodatečnou odměnu.
Poznámka autora: Právo na přiměřenou dodatečnou odměnu už Česko do svého právního řádku zakotvilo, po přijetí směrnice by tak bylo v celé EU. Tím samozřejmě stoupne význam odpovědi na otázku, jak je to u děl se svobodnými licencemi.
Užití děl osobami se zdravotním postižením
Hned dva návrhy, konkrétně nařízení a směrnice, se týkají oblasti užití děl osobami se zdravotním postižením (například zrakovým, sluchovým, ale třeba i nemožností držet knihu). Navrhované nařízení je věnováno přeshraniční výměně kopií v přístupném formátu mezi EU a zeměmi Marrákešské smlouvy.
Zajímavější z vnitřního pohledu EU je směrnice týkající se stejných děl a dalších předmětů ochrany, ale pro jejich vlastní užití bez souhlasu nositele práv. Státy musejí zajistit, aby jakýkoli úkon při převodu do přístupného formátu (ať již provedený cílovým uživatelem, jeho jménem nebo schváleným subjektem) mohl být proveden bez zmíněného souhlasu, ale zároveň aby kopie respektovala integritu předmětu ochrany.
Seriál je u konce
Seriál o autorských a souvisejících právech je u konce, svoji náplň vyčerpal. Brzy si ale budete moci přečíst články o dalších oblastech duševního vlastnictví.