Verze s prodlouženou podporou
Distribuce openSUSE má nyní osmiměsíční cyklus vydávání nových verzí. Každá verze je pak podporována 18 měsíců (tedy do vydání přespříští verze a ještě dva měsíce navíc), přičemž u některých verzí je podpora prodloužena – toto je známo pod označením Evergreen. Celé období podpory takové verze je dvojnásobné, čili tři roky od vydání.
Dosud byly vydány tři takové verze, konkrétně 11.1, 11.2 a 11.4. U nich ale byly délky standardní i prodloužené podpory poněkud jiné. Nejdelší podporu měla verze 11.2, a to čtyři roky. Prodloužená podpora této letité verze skončila teprve v letošním listopadu.
Lze očekávat, že verze pro prodlouženou podporu nepřinese mnoho významných novinek, zato se zapracuje především na stabilitě a doladění detailů. Takovou „optikou“ je tedy třeba hledět na novou verzi s označením Evergreen.
Komunitní život okolo openSUSE je velmi bohatý (© SUSE LLC, CC-BY)
Instalace
Instalátor se na první pohled nijak neliší od toho, který jsme si zvykli vídat v předchozích verzích. Jediným trendem je možná „tmavnutí“, tedy používání čím dál tmavších odstínů zelené barvy po někdejším kyselém šoku a jeho pozdějším opakování. Zajímavou novinkou, která potěší, je licenční ujednání v češtině. To v distribuci dlouho chybělo, a přestože právně závazná je původní anglická verze, ta česká poslouží alespoň „pro informaci“.
Licenční ujednání v češtině
Dlouho se spekulovalo, že by souborový systém Btrfs mohl být v openSUSE 13.1 jako výchozí. Jak se ale můžete přesvědčit, tak nakonec není. Je otázka, do jaké míry by to mělo (u verze s dlouhodobou podporou) smysl. Ovšem kdo po tomto filesystému touží, má samozřejmě možnost ho použít, ostatně jako v předchozích verzích.
A teď naopak jedna zjevná chybka: ve výběru nastavení hodin je čas posunut o hodinu dopředu. Jde o chybu instalátoru této verze, v dřívějších tomu tak nebylo.
Nastavení hodin – tady má instalátor trochu problémy
Po proklikání všech fází přípravy instalace (známých ze starších verzí) se do zvoleného úložiště přenesou data a systém se spustí. Celá instalace z DVD s výchozí skladbou balíčků pro prostředí KDE trvá na běžný, nevýkonný osobní počítač (3 roky starý, Intel Core2 Quad Q8300 @ 2,5 GHz, 2 GB RAM, SSD úložiště ADATA SX900) přibližně 5 minut.
Podobně rychlá byla i instalace na virtuální stroj (přes VirtualBox) ze stejného DVD. Limitujícím faktorem je zde zřejmě rychlost čtení dat z DVD.
Pokus nainstalovat distribuce na starší počítač (5 let, procesor Intel Core Duo) nedopadl dobře. Už samotná instalace trvala skoro 1,5 hodiny a nepochopitelně tuhla na několika místech, aniž by přitom byla procesorová jádra zatížena nebo procesy na něco čekaly. Podobně se systém choval i po instalaci, ale jen v grafickém prostředí. Z toho vzniká podezření, že problém nějak souvisí s grafickou kartou, nicméně nebyl rozdíl mezi svobodným ovladačem Nouveau a proprietárním NVIDIA.
První kroky v prostředí systému
Dlouhodobého uživatele distribuce openSUSE v nově nainstalovaném systému nic nepřekvapí. Vše vypadá jako obvykle, rozdíly vyplývají v podstatě jen z novějších verzí grafických prostředí. KDE je zde ve verzi 4.11, GNOME ve verzi 3.10.
Plocha v prostředí KDE těsně po instalaci openSUSE 13.1
Přetrvává „vlastnost“ minulé verze, že po instalaci neběží NetworkManager a pro používání jím spravovaných síťových rozhraní (tedy především WiFi) je potřeba systém restartovat. Naopak naprosto bez problémů a bez nutnosti zásahu je IPv6, kde u verze 12.3 byly určité potíže.
Nic se oproti minulosti nemění na tom, že v systému není k dispozici žádný software, na který by se mohla vztahovat patentová práva. To se týká třeba přehrávače MPlayer, ale také „plnohodnotné“ fontové knihovny FreeType (která v openSUSE postrádá subpixel hinting). Zmíněný software lze však snadno přidat z komunitních repozitářů, jejich základní sada je k dispozici přímo k výběru.
Nabídka komunitních repozitářů
Mezi těmito repozitáři bývá tradičně i ten pro proprietární ovladače NVIDIA, nyní ho tu však nenalezneme. Je možné, že je to jen věcí času, kdy se pro tuto verzi objeví. Kdo tedy nyní chce daný ovladač použít, bude si ho nejspíš muset stáhnout z webu výrobce karet a zkompilovat si jeho platformově závislou část.
Prostředí GNOME 3.10
Celý systém jak v KDE, tak v GNOME (a podle zběžného otestování i v Xfce; k dispozici jsou také prostředí LXDE a Enlightenment) šlape jako hodinky. Jen občas člověk narazí na nějakou chybu, která trochu znepříjemňuje život.
Prostředí LXDE (© SUSE LLC, CC-BY)
Typickým případem je třeba instalace písem v KDE. Pokud jich vyberete více a chcete je instalovat jako systémová, budete muset pro každé jednotlivě zadat heslo roota (zaškrtávátka nepomohou). Při výběru několika desítek fontů už bude asi málokdo mít trpělivost to byť jen vkládat ze schránky, natož pokaždé znovu vypisovat. Tady bude mít navrch například distribuce Kubuntu, kde stačí heslo zadat jen jednou (byť tam je samozřejmě základní koncept přístupu k uživateli root podstatně jiný).
Tento dialog se zobrazí pro každé instalované písmo
Podobnou nepříjemností – tentokrát z ryze aplikační oblasti – je nefunkčnost programu GIMP. Program okamžitě po spuštění spadne. Tohle je asi nejzávažnější chyba, která se v distribuci vyskytuje.
„Probírka“ konfigurátoru YaST
Konfigurační nástroj YaST se změnil ve dvou rovinách. První není zvenčí viditelná, ale má význam pro další vývoj. Tou je přepsání do jazyka Ruby (s čímž souvisí i označení verze jako 3.0), který je mnohem flexibilnější než dosud používaný jazyk YCP.
Z konfiguračního nástroje YaST zmizely některé moduly – například pro infraport, myš, řízení spotřeby nebo SSHD. Zda je to dobře či špatně, je samozřejmě otázka. Kdysi byla podobně odstraněna konfigurace grafické karty a na některých počítačích to působilo problémy. Faktem ale je, že se mnohá zařízení dají nastavovat odjinud a duplikace znamená zbytečné úsilí při správě dalšího softwaru.
Konfigurační nástroj YaST
I tak zůstává v programu YaST poměrně značné množství modulů a je otázkou, do jaké míry jsou některé z nich v praxi používány, resp. zda tam vůbec patří. Například delší dobu přetrvává souběh aktualizačního nástroje zde a v jednotlivých grafických prostředích (Apper v KDE, gnome-packagekit v GNOME).
Software v openSUSE 13.1
Nejvíce změn mezi verzemi distribuce se odehrálo v rámci jednotlivých obsažených softwarů – tedy například jádra a aplikačních programů. Novinkou je samozřejmě též to, že celá distribuce byla zkompilována kompilátorem GCC 4.8 a tato verze je pochopitelně také obsažena v balíčcích pro instalaci.
Linuxové jádro je zde ve verzi 3.11. Je to tedy ta verze, která například vylepšuje výkon ovladačů souborových systémů, zavádí nové možnosti v oblasti komprese dat nebo umožňuje přes Wine spouštět aplikace určené pro Windows RT.
Kancelářský balík LibreOffice má verzi 4.1, která oproti předchozí 4.0 představuje významné vylepšení v podpoře formátu Office OpenXML i v řadě dalších věcí. Kdo pracuje s cloudem, možná uvítá zbrusu novou verzi softwaru OpenStack, označenou jako Havana.
LibreOffice 4.1 v distribuci openSUSE 13.1
Velmi zajímavou novinkou je Samba 4.1. Ta má totiž i podporu nových protokolů SMB2 a SMB3, navíc je podstatně výkonnější (díky podpoře kopírování přímo na serveru a zcela přepsané implementaci replikace adresářů). Umožňuje také sdílet extenty souborového systému Btrfs, což je výhoda pro toho, kdo si tento souborový systém zvolí.
Konfigurace Samba serveru
Z dalšího serverového softwaru lze zmínit třeba FreeRADIUS 3.0, Apache HTTP Server 2.4, Postfix 2.9, MySQL 5.6, MariaDB 5.5, PostgreSQL 9.2, PHP 5.4 nebo Subversion 1.8. Python je ve verzi 2.7, Perl 5.18 a Ruby 2.0. Desktopový software zahrnuje například prohlížeče Mozilla Firefox 24 a Chromium 31, poštovní klient Mozilla Thunderbird 24 či fotografické aplikace Tintii a Urban Lightspace.
Program Tintii pro barevnou filtraci fotografií
Netřeba asi jednotlivě zmiňovat nové verze aplikací v jednotlivých integrovaných desktopových prostředích. Ne, že by mnohé z nich nebyly zajímavé, ale zkrátka nová verze prostředí přináší i nové verze aplikací.
V openSUSE 13.1 je KDE 4.11
Za zmínku stojí, že touto verzí openSUSE pokračuje v rozšiřování podpory architektury ARM. K dosavadní ARMv7 přibyly ARMv6 a AArch64 (ARMv8-A). Pro tyto architektury je k dispozici (pro testování) více než 6000 distribučních balíčků.
Závěr
Dá se říci, že openSUSE 13.1 výborně spojuje dohromady stabilitu a odladěnost celé distribuce s relativně novými verzemi jádra a aplikací. Nikde se neobjevují žádné výrazné chyby (nepočítáme-li do této oblasti nefunkční GIMP), které by významněji komplikovaly používání distribuce. Na druhou stranu sem tam člověk „zakopne“ o něco, co by se dalo ještě lépe dotáhnout.
Má-li tato verze sloužit pro dlouhodobé nasazení (s prodlouženou podporou Evergreen), má k tomu velmi slušné předpoklady. Pokud budou ještě v rámci běžných aktualizací dořešeny zmíněné drobnosti, můžeme tu mít distribuci, s níž se bude výborně pracovat a kterou půjde s klidným svědomím doporučovat k nasazování do firem, škol nebo úřadů.
